Na největší herní festival na světě DreamHack Winter 2010 se letos vydali i dva brněnští hráči StarCraft 2 Marek-Martin „TokiDoki“ Matyska a Josef „Chorizo“ Novotný. Oba dva hráči získali na tuto akci od společnosti ASUS k dispozici nejnovější herní notebooky G73JH. Celou výpravu Republic of Gamers a její zážitky z této jedinečné akce ve Švédsku můžete sledovat na tomto blogu.
23.11.2010
Naše cesta započala odjezdem z Brna autobusem do Bratislavy, kde jsme stihli dát jen junkfood a brmbrm na letiště… Překvapivě nebyl žádný problém s mým 12-ti kg zavazadlem. Po nástupu do letadla začal nekonečný spam od hlavního letušáka, který každých 10min nabízel něco jiného. Začalo to klasickým občerstvením, následovalo teplým jídlem, poté prodejem parfému, výherních losů no a když člověk už sladce usínal, následovala další a další nabídka zbytečností…
Po výstupu z letadla nás uvítal sníh a matně vyznačená cesta do letištní haly (žádný autobus, žádný tunel ) po osvěžující cestě letištěm, jsme sedli na bus a vyrazili na 80-ti minutovou cestu směr Stockholm. To jsme dorazili na hlavni nádraží, kde první člověk kterýho jsme potkali ( 20letej nakalenej dredáč ) se nás sám od sebe zeptal jestli nejsme ztraceni… ( nevěřím, že by se tohle někdy v ČR stalo) když nám polo anglicky a polo švédsky vysvětlil cestu, tak jsme asi 200m před hotelem potkali dalšího člověka ( asi 1 hodina ráno ), což byl tak 65-ti letý důchodce, ten se taky zeptal jestli nejsme ztraceni a začal si s námi povídat o jeho českém kamarádovi ( už v tenhle moment jsme byli překvapeni , jak vstřícní lidi tu jsou ). No když jsme dorazili do hotelu, pán nás přivítal „ahoj“ a jeho krkolomná (ale srozumitelná) čeština nás udivovala… no pokoj je klasickej 3 postelák, 1 skříň, ale tak pohoda až na nedostatek zásuvek ( 3 notebooky 2 zásuvky L ).
No každopádně udělali jsme rychlou procházku nočním Stockholmem, zjistili jsme, že je tu zima, kola zaparkovaný na každým rohu ( klidně ve výšce 2m přiháknutý k pouliční lampě) a červený zasněžený lambo před hotelem 😉 taky jsme zjistili ze Eura jsou tu vážně k ničemu, takže hladoví a bez pití jsme se vrátili na hotel, zkoukli pár VODů a šli tuhnout…
24.11.2010
Další den jsme se probudili v 8 s tím, že snídaně jsou do 10-ti, já jediný jsem měl problém se z postele vykopat, takže jsem ji samozřejmě promeškal ( ale prý byla dobrá…). S tím, že jsem se úspěšně válel až do 12-ti, kdy jsem sám sebe přemluvil, že už je moc velký hlad a žízeň a vyrazil jsem do nepokojného počasí poledního Stockholmu… Proměnil jsem svých 150 eur na SEKy, koupil 3x kebab v housce ( ikdyž jsem si s obsluhou doublechecknul, že ho vážně chci v tortile). No nevadí, vzal jsem ještě dvou litrovku fanty a došel jsem zpět na pokoj.. Tam jsem našel 2 spící spolucestovatele, tak jsem zkouknul pár VODů a čekal než se proberou…
Kolem druhé odpoledne jsme se vydali hledat INFERNO ONLINE CAFE (jedna z největších heren v Evropě, no došli jsme na informace u nádraží, kde se nám úspěšně podařilo bugnout 2/2 pc, které tam slouží jako hledání zábavy, když člověk neví coby… Takže jejich software jsme vzdali, zaplatili 3 eura a využili klasický PC s mozilou, kde jsme pomocí googlu našli správnou adresu a mapu…
Po cestě nás doprovázel dost nepříjemný vítr šlehající do obličeje a klasické sněžné bahno… Asi po 30 minutách hledání jsme konečně našli Hernu a podívali se dovnitř… Osobně jsem si připadal jak Alenka v říši divů… Moderní dual casy kvůli chlazení ( diky tomu neodchází tolik hardwarových součástek jako v normálních krabicích), u každého počítače periferie : steelseries keyboard 6gv2 steelseries headset 5hv2 (black i white verze random po herně), myš steelseries ikari optical/laser/white ( random po herně ) a podložka INFERNO ONLINE own edition steelseries medium qck mass. No to na člověka udělá dobrý dojem… Takže jsme zakoupili 5 hodin, energy drink a hariba, aby mohl započnout náš poslední reálný trénink před DH BYOC kvaldou. No musím uznat, že je to přijemný přijít do herny, hrát na lepších sluchátkách než mám sám ( pc161 SH ) a optická verze ikari je příjemná… Obecně celá herna udělala obrovský dojem, co se stylistiky týče… Hraje se tam příjemně, jen mě mrzí, že se nemám jak dostat do VIP roomu, který si tu lze pronajmout ( 5 pc na bootcamp odděleně mimo hernu ). Každopádně se tu hrálo dobře, až do momentu, kdy v 19:02 spadl internet a my jsme byli nuceni odejít na pokoj dát si nějaké jídlo ( klobásky, kebab apod.) No a teď je 20:38 a já dopisuju poslední řádky tohohle blogu, protože pomalu vyrážíme zpět do INFERNO ONLINE s vírou, že už spravili internet, jinak je náš trénink odsouzen k hotelové wifině (ping 2k+ na google.com)
25.11.2010
Něco krátce po 9té večer jsme dorazili už do internetové fungující INFERNO ONLINE s tím, že máme poslední 3 hodiny practisu na ladder/proti sobě + checkování nějakých evropských cheesů, ať víme, co čekat přece jenom SE Bo3, kde je potřeba 8 winů v řadě, abychom vůbec hráli v main eventu je oříšek… V 11 jsme se s teamovým kolegou shodli, že je potřeba dát před odchodem něco na vyprázdněni mysli, takže jsme zahráli jednoho HoNa a úspěšně donutili soupeře concednout v 19-té minutě ( v ten moment člověk přemýšlí jestli nejít radši zítra hrát HoNa… Každopádně taková možnost tu není ;_) ). Rozehráli jsme dalšího, ale obsluha nás vyhnala, protože už přece jenom zavírali (23:54). Takže „krátká“ procházka směr hotel, při které jsme otestovali Stockholmský hotdog (doporučuju)
1:36AM
Všechno na zítra ready, teď už se to chce jen vyspat do stavu ultimátního focusu a uber-micra. GN
7:06AM
Po pár „luxusních“ hodinách spánku jsme se urychleně sebrali, proběhla rychlá snídaně a vyrazili směr nádraží, kde nám to v 8:00 jelo směr Jonkoping, štěstím jsme se dostali do busu přímo pro Dreamhack ( to i přes to, že jsme měli lístky na klasický bus, ale řidič řekl s americkým úsměvem: its fine! A následovala 5-ti hodinová cesta s autobusem plným puberťáků ( pain in the ass ).
1:10 PM
Přímo božské vysvobození bylo, když jsme konečně dorazili na místo a zbavili se těch puberťáků (alespoň já osobně jsem to tak vnímal)
2:00
Konečně jsme se prorvali přes frontu snad milionu lidí a usadili se na naše spoty.. Zjištění, že ani na VIP slotu není natažený síťák automaticky ( člověk si ho musí koupit v DREAMSTORE) se mi zastesklo po luxusu Lancraftu…
2:31 PM
Po zkontrolovaní stránky playdh.com se mi obrátil žaludek… Přes noc změnili systém BYOC kvalifikace z SE bo3 na SE bo1 + finále bo3, což znamenalo nutnost 5-ti bezchybných her, až poté měl člověk možnost něco pokazit.
3:31 PM
S hrůzou zjišťuji, ze hawrixovo auto missnulo trajekt, což znamenalo, že naše klávesnice nedojedou a musíme odehrát minimálně 2 kola na notebookové klávesnici…
4:00 PM
Chorizo začíná první zápas, můj se dekatuje na 16:10…
První kolo se odehrává na mapě metealopolis (imho nejvyrovnanější mapa, co zatím blizard releasnul. )
4:23PM
Startuje moje hra, pár minut na to kouknu na kolegu, kterého premacroval zerg v PvZ duelu a jeho pouť turnajem tímto končí v RO64.
4:37PM
Úspěšně jsem doničil zerga na „next-to“ pozicích, s tím, že i to byl epic fail, podařilo se mi wall-inout jeho rampu a klasickým 2 rax 2 marine 2 scv openingem potrestat jeho opovážlivost v podobě 14 drone hatchery. Nicméně moje neschopnost hrát na notebooku se projevila a protáhla tuto hru až do mid gamu ( 3 base terran 2 base zerg), to znamená, že pokračuji do RO32.
5:00PM
Další mapa v map poolu je XeL Naga caverns… Sice malá, ale taky bych řekl příjemná mapa… Otevřel sem double tech lab rax a marauder + faktory, nicméně když sem scannul pro jistotu jeho bázi kvůli Void ray rushi ( cheese v bo1 je kinda powerfull…..), tak jsem viděl 4 warp gaty, v ten moment už pushoval s malou skupinkou zealotů/sentry/stalkerů moji rampu kde byl jen 1 bunker a 2 maraudeři… Padly asi 4 scvcka, ale prvotni push defnut, zkousí to znovu, ale vždycky ho z báze vyženu s minimální ztrátou, během toho využívám schovaného scvčka na 9té hodině a stavím proxy banshe. Vyrážím vstříc jeho mainu, kde se setkávám s 2 stalkery, kteří mě nutí opustit posvátné prostory jeho těžby… No vzhledem k tomu, že se mi v bázi nahromadil dostatečný počet marauderů, beru všechny scv ze skoro empty mainu a pomocí banshe/scv/marauder ničím jeho gate army ( hlavně díky sightu na rampu, kterou pečlivě force-fieldoval)
5:30
Po několikátém failu v podobě zhození se do windowsů/vypnutí zvuku a dalších problémů jsem se rozhodl vyhledat pomoc u ESUBA.ladies, Jance se ochotně angažovala a zapůjčila mi klávesnici od Barcisky ( tímto děkuju, i když to byla moje budoucí zkáza ). Vzhledem k tomu, že můj další protivník byl Naugrim na mapě Lost temple, nechtěl jsem dál trpět na nootebokové klávesnici, věděl jsem ze turnaj už začíná být seriózní…
6:00
Započala hra a já už od začátku zjistil nedostatky zapůjčené klávesnice, měla všechno posunuté doleva a extrémně malý shift/ctrl, což se projevilo na mé hře víc než dostatečně, respektive rozhodilo mě to tak, že jsem nezahrál absolutně nic a Naugrim mě přešel, jak by řekl Jaedong : computer easy…
Tímto končí moje cesta v SC2 BYOC kvalifikaci, končím v ro16 po absolutně nesmyslné hře, končí moje seriozní část Dreamhacku… Jsem pissed a full of anger, ale byla to moje chyba, že se mi klávesnice nevlezla do požadovaného nízkonákladového letištního zavazadla….
Každopádně chtěl bych poděkovat Jonáši Rechovi, že mi z Brna byl schopen zařídit sluchátka od redaktorky z MYM, které taky děkuju, ale ta si to nejspíš nepřečte…
20:00
Koukám na zápasy v SC2, lucifron dostal 6pool, no vybral jsem si vlastní showmatch…
26.11.2010
4:00 AM Ulehám v přecpané a čerstvému vzduchu nepřístupné zóně, když si lehnu poprvé, naběhne ke mě dreamhack crew, posvítí mi baterkou do obličeje a Švédsky mi vysvětlí, že tady ležet nemůžu, no co už, přesouvám se jinam, kde ulehám na svůj kabát asi 5M ode mě leží Verča s Pepou… Když už skoro spím, nějaký Švéd mi šlápne na nohu a začne se mi horlivě omlouvat, zamávám rukou a tuhnu dál..
7:03 AM
Probouzím se s brutální bolestí kolen, ucpaným nosem, no prostě se cítím jako sněhulák… Scházím dolů, potkávám robbana a manažera SK a usedám na židli u SC pódia, kde zrovna hrajou manaa, sjow socke a další… Komentátor day9 rozhodně není onliner, na LANu je ještě lepší J
1:00 PM
Dopisuju blog k dnešnímu dni a pomalu vyrážíme na nějaké jídlo, předpokládám, že dopadnem zase u woku nebo kari rizota.
2:00 PM
Obsoval jsem eSuba Ladies, dost mě zklamalo, že když jsou na tak prestižní akci a vyloženě to nedávaj, tak do teamchatu píšou hovna typu: bolí mě záda, nebreč. Při stavu 13-1 na Infernu pro soupeře, jsem raději odešel. Příště radši pozvat Preddyho+headhuntera na main event…. Tohle je total no sense, kterej v životě nepochopím… Slyšel jsem, že holky trénovaly, apropo Jance to dostkrát říkala, každopádně na hře to poznat nebylo, takže buď to s tím tréninkem nebylo tak žhavý, anebo bylo ale holt by si holky měly rozmyslet, jestli to má smysl hrát…
2:50 PM
Už jsme všichni vzhůru, Pepa vyrazil pro jídlo, Verča šla hledat League of Legends teamy a já tu sedím a hlídám kompy.
4:00 PM
Obědvám už po třetí v radě na této akci čínu (klasické sitcomové nudle // čína v papírové krabičce) a čekáme na Grand finále Naama vs Mana.
4:30 PM
Potkávám SPAWNa, jak si povídá s FRAG Executors, nedává mi to a nechávám se vyfotit 🙂
5:00 PM
GRANDFINALLE SC2 Main eventu Naama VS Mana… Vzhledem k tomu, že to bylo TvP (Naama (T) – Mana (P), což zastupovalo jak moji, tak chorizovu rasu, nešlo se nekoukat), chtěli jsme se podívat do Dream arény, ale fronta delší než na banány za První republiky nás přesvědčila, že koukat z pohodlí svých míst při využiti streamu bude kvalitnější zážitek, než čekat 3 hry ve frontě a doufat, že to bude aspoň 3-1 / 3-2…
19:30 PM
Finále končí, vítězem se stává hráč Mana po velice vysilující sérii TvP, při které jsme se oba dva imho dost naučili, hlavně uber-agresivní styl ze strany terranskeho hráče, tak kvalitu „decision-makingu“ od protosského hráče (za zmínku určitě stojí první hra na mapě Lost Temple, kde terran otevřel hru bunkrem na rampě protosského hráče a ten namísto šílených sebevražedných nájezdů na bunkr dostal 1 zealota a 1 stalkera pod rampu a zabíjel všechny příchozí mariňáky, což bunkr na rampě udělalo naprosto useless a donutilo terrana salvagenout svoji huge výhodu v pozici. I když Mana tuto hru dotáhl do zdárného konce, byl tohle rozhodně jeden z momentů, který se mi z jejich hry vryl do paměti… Bylo vidět, že jsou kolegové a že mají natrénováno nespočet her, což udělalo z jejich hry sice předvídatelnou, ale stejně strašně zajímavou podívanou… Komentátorský doprovod pánů day9 a Apollo z toho udělal epický zážitek – za mě, choriza i Veroniku rozhodně 10/10 : )
22:00 PM
Povedlo se nám vyřídit všechny potřebné záležitosti k dalšímu dni (online check-in / vytisknuti letenek a jízdenek na bus), následně jsme odehráli pár posledních 2v2 her na památku, že hrajeme na winter DREAMHACKu 2010 a přesunuli jsme se na parkety pro pár neocenitelných hodin spánku vzhledem k tomu, že bus nám odjížděl už po sedmé ráno.
28.11.2010
1:39 AM
Pepa s Verčou už spokojeně pochrupují ve spacáku, zatímco já balím notebook, loučím se s hawrixem a zbytkem české expedice, kterou se mi ještě podařilo potkat, naposledy se procházím po halách, kde jsme strávili poslední 3 dny a uléhám na svůj „spacák“ (kabát).
7:00 AM
Vstáváme vstříc studenému Švédskému ránu směr bus-bus-letiště
Tak skončila výprava Velkého Špalíčku na Dreamhack 2010 – herně sice skončila velikým neúspěchem, ale zážitkově a zkušenostmi byla silně nabita… Chtěl bych prvotně poděkovat Veronice Vašákové a Josefu „chorizo“ Novotnému za podniknutí této výpravy se mnou, díky si každopádně zaslouží i Hitpoint.cz společně se společností ASUS, za poněkud hektické, ale vlastně bezproblémové zapůjčení herních notebooků. V poslední řadě (ale rozhodně ne podle toho, co to minimálně pro mě osobně znamenalo), je podpora mé rodiny, přátel a cele famílie Velkého Špalíčku… Ještě si dovolím pár jmen na závěr: Díky Leoši „hawai“ Hemerkovi, jakožto člověkovi, co mi v každé hře, kterou sem hrál, po mé cestě pomáhal 🙂 dále pak Jonáši Rechovi, za naprosto epické půjčení sluchátek od Redaktorky MYM na Dreamhacku (asi v 14:10 sem Jonášovi napsal (spíše ze srandy), ať se pokusí mi sehnat sluchátka (svoje jsem nechal někde na letišti v Bratislavě) a on mi v 14:16 píše, ať se stavím do haly B místo b14, že tam sedí jeho kamarádka z Meet Your Makers a že mi je půjčí, což se taky stalo, čímž děkuju i jí, jen se bojím, že si to nepřečte… : – )