Rozmach počítačových her mezi mladou generací je k nezastavení. Možnosti zrealizovat se ve fiktivním světě s takřka neomezenými možnostmi při současném zachování anonymity dává na frak skutečnému světu a životu v něm. Získají si své místo na progamingovém slunci i sportovní hry?
Ve světě konzumentů herního průmyslu snad není osoba neznalá titulů Counter-Strike nebo League of Legends, kultovní střílečky z pohledu první osoby FPS respektive strategie totiž výrazně vévodí herním statistikám celosvětového trhu. Není tedy divu, že největší počet turnajů konaných pod hlavičkou gamingu nabízí právě tyto hry. Ne jinak je tomu i v našich podmínkách, kdy se zanedlouho bude konat například i ROG FINALS X, jakožto absolutní vrchol českého herního mikrosvěta.
Nejsou to však pouze Counter-Strike: Global Offensive a League of Legends, které nejen na českém, ale i celosvětovém trhu rozsvěcují obrazovky stovek tisíců až milionů herních zařízení. Svou hráčskou základnu si stále drží Battlefield 3, Quake Live, WarCraft III nebo stále více se rozšiřující World of Tanks. Právě válečné hry a jakékoliv jiné strategie spojené více či méně s válčením jsou lákadlem i pro mladou generaci, která v reálném světě nedostává, a pokud si nezvolí kariéru v profesionální armádě ani nedostane, příležitost osobního kontaktu s těmito motivy.
Sportovní tematika na druhé koleji
Mnohem více možnosti jak ve skutečnosti přijít do styku s tématem hry mají sporty, o něž však poslední dobou klesá zájem a snižuje se tak nejen sportovní gramotnost dětí a mládeže, ale nevhodným životním stylem si navíc zakládají i na zdravotní problémy. S menším zájmem reálného sportu paradoxně vůbec nekoresponduje relativně vysoký zájem o sportovní hry, ať již s aktuální fotbalovou tematikou spojenou s mistrovstvím Evropy konaným ve Francii, či nedávným hokejovým šampionátem. Výsledky zápasů českých reprezentantů však jak na zelených trávnících, tak na ledových plochách, vyžadovaly pro další přítomnost nám známých tváří na obrazovkách spuštění některého ze simulátorů, když oba reprezentační týmy z turnajů vypadly pro českého fanouška až příliš brzy.
FIFA potažmo jeho hlavní konkurent ve světě fotbalových simulátorů Pro Evolution Soccer tak získaly zelenou nejen v hotelových pokojích našich reprezentantů, ale i v domácích podmínkách. Kdo si však tuhle hru chce vychutnat i ve větším měřítku, než pouze s vedle sedícím hráčem, má ve srovnání s herními tituly strategií a FPS mnohem skromnější možnosti vyžití. Ač se turnaje konají díky téměř neodmyslitelnému připojení nejen počítačů, ale i herních konzolí k internetu, zdaleka nedosahují kvality a zejména hráčské obliby jako válečné hry.
Je příčinou relativní stálost ve výběru týmů, které však v případě fotbalu nabízí třímístné počty klubových i reprezentačních kádrů, nebo stojí za nižší oblibou zklamání z výkonů reálných fotbalistů a rozhořčení následně vede k volbě jiných titulů? Stejnou otázku řeší i hokejové simulátory NHL, které zejména v zámoří drží primát ve sportovních hrách.
Závodní hry se špetkou podsvětí
Zvláštní situaci pak ukazuje vcelku stálá klientela ze světa závodních her. Ač by se zdálo, že ve skutečnosti největší oblibě se těšící formule 1 bude i v herním průmyslu na samém vrcholu, dominuje relativně skromnému odvětví trhu více závodění rallye potažmo jiná legenda mezi hrami – Need for Speed. Série závodních simulátorů spojující jízdu sportovně upravenými vozy, ke kterým přidává v některých titulech i opletačky s policií si přišla u hráčů na velkou oblibu. Ani tak zdaleka nedosahuje prodejů v řádech desítek milionů kusů jako je registrací například v League of Legends. Budou ovšem sportovní hry někdy vůbec strategiím a FPS dýchat na záda?
